Jsme skupina rodičů s dětmi v domácím vzdělávání, kteří založili Komunitní školu Roztoky pro školáky 1.–5. třídy. Děti se v malém kolektivu a domáckém prostředí přirozeně učí formou zkušenosti a prožitku.
Sami se v oblasti komunitních škol stále vzděláváme, máme za sebou řadu přednášek, seminářů, workshopů, exkurzí, konferencí „Dobrá škola pro dítě, rodiče, učitele i společnost“, „Konference domácího vzdělávání“ a mnoho dalšího.
Díky podpoře programu neziskové organizace Spiralis „Řídím svůj projekt“ jsme naší komunitní škole dali právní formu, jsme členy platformy Spektrum rozvoje žen, účastníme se pravidelně jejích akcí a workshopů – např. inspirační a zážitkové konference Ženy ženou, muži můžou v lednu 2016.
Volně se inspirujeme školou Jeden Strom a komunitní školou Zeměkvítek.
TÝM KOMUNITNÍ ŠKOLY
Mgr. Kateřina Teplá, zakladatelka, ředitelka školy a průvodkyně
Učení vnímám jako jeden z největších darů života. Od prvních okamžiků je nám dána touha poznávat svět přirozeně a s radostí. Je to pro mě ta úplně nejdůležitější věc, aby mé vlastní děti a děti, které učím, se učily rády.
Je pro mě podstatný také partnerský vztah s dětmi, atmosféra společného poznávání a tvoření. Věřím, že se neučí jen děti od nás, ale i my od dětí a všichni společně tím, s čím se setkáváme. Myslím, že k tomuto mému ideálu jsou v naší škole skvělé podmínky, protože vychází z myšlenky, že učení je společnou cestou dětí, jejich rodičů a průvodců.
Je pro mě důležité, aby se děti učily respektu k sobě a ostatním, aby si byly vědomy jedinečnosti své i druhých, aby byly schopny vyjádřit své názory a pocity, uměly vytvářet vztahy a pečovat o ně a dovedly řešit spory. (celý text)
UŠLI KUS CESTY S NÁMI
Martina Cachová, průvodkyně 2016–2021
Moje cesta do komunitní školy v Roztokách byla klikatá, pestrá a zajímavá. Přinesla mi spoustu poznání i nadhledu.
Už na gymplu jsem cítila, že by mě bavilo učit se, učit a učit se. Nicméně mne život odvedl do světa marketingu, z něj následně do managementu jazykové školy. Odtud už to byl jen skok ke studiu pedagogiky na filozofické fakultě UK. Jenže mi to pořád tak nějak nedávalo smysl.
Až s nečekanou předprázdninovou změnou pedagogického směru školy, kam měla nastoupit má dcera, jsem se dostala k montessori pedagogice. Abych vůbec věděla, o co jde a překonala všechny předsudky, mýty a šuškandy o alternativních přístupech ve vzdělávání, pustila jsem se do studia v diplomovaném kurzu montessori pedagogiky pro děti ve věku 3 – 6 let. Po narození synů jsem zašla ještě dál a absolvovala mezinárodně akreditovaný montessori kurz „Asistent raného dětství“ zaměřený na děti od 0 do 3 let. Zažila jsem spoustu okamžiků s vykulenýma očima a uvědoměním „AHA“. Hlavou mi pokaždé prolítla myšlenka, vždyť je to tak jednoduchý!!!! Proč mi to nikdo neukázal, když jsem to potřebovala???? Kolik pocitů nepochopení, frustrace jsem zažila!!!!!! Pochopila jsem, že se dá učit (se) jinak, že se dá s dětmi komunikovat lépe s respektem a porozuměním, že pro každého je tu jeho cesta a my jsme tu jako průvodci na té jedinečné cestě za poznáním, za životem.
Letos začínám druhy (a půltý ☺) rok s dětmi z Roztok i od jinud. A těším se moc. Každý den se těším do své „práce“. Těším se na tu sílu dětské vnitřní motivace, na práci při objevování písmen, slov, čísel, respektu, kreativity, vzájemné tolerance a kooperace. A každý den s dětmi zažívám to kouzelné AHA!!!!!! A tohle mi už smysl dává.
MgA. Lenka Blažejová, spoluzakladatelka, průvodkyně 2015–2019
Asi nejvíc mě naplňuje přivádět na svět „své“ sny, vize a nápady. Jsem ráda, že komunitní škola rozvíjí v dětech jejich tvořivost a nadání, a zároveň v nich také posiluje etické hodnoty.
Mám ráda lidové tradice a kořeny, barvy a zpěv. Jsem grafička a webdesignérka. Vystudovala jsem SPŠ grafickou a VŠUP, ateliér písma a typografie. Ve své práci hledám autentické pojetí, vycházející z nitra, stejně tak i ve svém životě. Jsem vděčná svým rodičům, že mi předali lásku k umění a knihám, touhu stále se učit a hledat nové cesty.
Možná i kvůli mému dědečkovi, který byl celý život učitel ve vesnické malotřídce, mi tolik leží na srdci vzdělávání. Mí rodiče částečně působili jako pedagogové ve svém oboru. Nevyhnulo se to ani mně, učila jsem grafický design, animaci a tvorbu webu na Pedagogické fakultě UK, VŠUP, Hollarce a VOŠG v Jihlavě.
V současné době se věnuji autorským projektům. Jedním z nich je tvořivý sešit Mému miminku, který je určen ženám, co přišly o miminko.
Bc. Ridina Ahmedová
Vyrostla jsem v zahraničí a měla jsem to štěstí, že jsem chodila do francouzské a mnohem svobodnější školy, než jaké byly v 80. letech v Čechách. Když jsme se v roce 1988 do ČSSR vraceli, byla jsem v kulturním šoku, na gymplu mě zastihla revoluce a já se dlouho snažila (a ještě stále vlastně snažím) pochopit, nakolik moje vrstevníky a jejich rodiče ovlivnila nesvobodná škola, která odměňovala konformitu a poslušnost a trestala tvořivost, vybočení z průměru a odvahu vyjádřit svůj názor.
Jsem šťastná, že moje děti chodily (a nejmladší ještě chodí) do lesní školky a že vznikla komunitní škola, ve které může i můj syn zakoušet, že je přijímán takový jaký je a že normální je ptát se na to čemu nerozumím a mluvit o tom co prožívám. Učí se s radostí.
Profesí jsem zpěvačka, také skládám hudbu a vedu hlasové dílny
Regina Rozkošová, průvodkyně 2015–2016
Jmenuji se Regina Rozkošová a v září 2015 jsem se s dětmi vydala na cestu poznávání
čísel a písmen. Hráli jsme si, zkoumali, poznávali, kreslili, psali, modelovali. vyprávěli, naslouchali, zpívali, hledali, nacházeli i ztráceli. Každému bylo umožněno jít ve svém rytmu. Co nejvíce času jsme trávili venku. Vařili si polévky, došlo i na palačinky.
Jsem partnerkou skvělého muže, matka čtyř dcer, vášnivá cyklistka.
Téměř jedenáct let žiji plně obklopena dětmi. Byla jsem na mateřské dovolené a věnovala se svým dcerám a kamarádčiným dětem. Také jsem rok pečovala o babičku s Alzheimerovou chorobou.
V drobcích osobního volna jsem studovala různé pedagogické směry a přístupy, zjistila jsem, že nezáleží na metodě, ale na člověku. Toto poznávání mi přineslo, že nejdůležitější je, aby byl člověk pravdivý sám k sobě a budoval svoji vnitřní svobodu. I z těchto důvodů, jsemneměla chuť trávit čas na vysoké škole, ale raději jsem absolvovala kurz Kreativní pedagogiky na DAMU. Zde získala, alespoň nějaký ten papír s nápisem pedagogické minimum, poté jsem navštívila kurz nenásilné komunikace bez papírů.
Předminulý školní rok jsem se účastnila náslechů a života v první a
druhé třídě s waldorfskou a intuitivní pedagogikou v ZŠ Letohradská. Mými
průvodci jsou právě učitelky z této školy, také díky nim mohu ostřeji vidět
to, co se mi jeví jako podstatné. V současné době studuji tříletý Seminář Waldorfský učitel, organizovaný sdružením pro rozvoj waldorfské pedagogiky.
A co by se podle mne mělo naučit dítě do 5. třídy? Lézt po stromech,
vybudovat přístřeší, rozdělat oheň, zasadit rostlinu a postarat se o ni,
namazat si chleba a uvařit polévku. Naučit se, že chyba je součástí procesu,
umět vyjádřit svoje potřeby, umět naslouchat a pak taky číst a psát.
