Učení vnímám jako jeden z největších darů života. Od prvních okamžiků je nám dána touha poznávat svět přirozeně a s radostí. Je to pro mě ta úplně nejdůležitější věc, aby mé vlastní děti a děti, které učím, se učily rády.

Je pro mě důležitý také partnerský vztah s dětmi, atmosféra společného poznávání a tvoření.
Věřím, že se neučí jen děti od nás, ale i my od dětí, a všichni společně tím, s čím se setkáváme. Myslím, že k tomuto mému ideálu jsou v naší škole skvělé podmínky, protože vychází z myšlenky, že učení je společnou cestou dětí, jejich rodičů a průvodců.
Je pro mě důležité, aby se děti učily respektu k sobě a ostatním, aby si byly vědomy jedinečnosti své i druhých, aby byly schopny vyjádřit své názory a pocity, byly schopny vytvářet vztahy a uměly řešit spory.

Mé vzdělání a zkušenosti

Vystudovala jsem učitelství anglického a německého jazyka. Už během studií na pedagogické fakultě mě to táhlo k různým alternativám hlavně kvůli respektujícímu přístupu k dětské duši, zohlednění různých vývojových etap a tempa jednotlivých dětí, kvůli podpoře samostatného myšlení, učení v souvislostech, živého vyučování ve třídě nebo kdekoli v „terénu“, kde si lze věci osahat a vnímat v kontextu. Jsem maminkou sedmileté Nelinky a tříletého Matyáška. Nelinka chodila do místní lesní školky, která je v souladu s mými ideály o vzdělání. V době, kdy jsem se rozhlížela, kde bychom mohli v podobném duchu navázat, přišla příležitost společně s dalšími rodiči založit vlastní školu. Není to pro mě jen způsob, jak dopřát svým dětem vzdělání dle mých představ, ale také jedinečná možnost pro mě samotnou přiblížit se mým snům jak učit.
Měla jsem možnost učit děti různého věku, mám zkušenosti z mateřské školy, prvního, druhého stupně i střední školy.  Během stáže v Londýně jsem měla příležitost poznat multikulturní školu pro děti prvního stupně, kde jsem sedm měsíců pracovala jako asistentka učitelky dětí se speciálními potřebami učení. Poznala jsem tam nejen jiný způsob vzdělávání, ale také úžasnou pestrost multikulturní školy s dětmi z různých zemí Afriky, z Indie, Íráku a jiných koutů světa. Ve škole bylo zastoupeno pět druhů náboženství a všechny významné svátky těchto náboženství oslavovala celá škola. Každý den na této škole byl pro mě ukázkou výchovy k vzájemnému respektu.
V Německu jsem doučovala německý jazyk děti první a druhé třídy z imigrantských rodin, jejichž rodnou řečí byl jiný jazyk než němčina.
V Glasgow ve Skotsku jsem pracovala pro překladatelskou agenturu a tlumočila pro slovenské imigranty a díky této zkušenosti jsem měla poprvé možnost seznámit se blíže s životem v romských rodinách. Poté v Člověku v tísni jsem pracovala pro Programy sociální integrace v Kladně v sociálně vyloučených lokalitách, kde jsem zažila ještě mnohem hlubší zážitky s romskými dětmi a jejich rodiči. Náš tým organizoval doučování v rodinách, kroužky tvoření pro rozvoj grafomotoriky a volnočasové aktivity pro děti po škole a o letních prázdninách. Děti bylo těžké motivovat kvůli deprivujícímu prostředí, ze kterého pocházely, a tak jsme jim připravovali vzdělávací akce s tématy, kterými děti žily. Natáčeli jsme jejich písně do hudební soutěže, zorganizovali jim work-shopy (například s hip-hoperem, policisty, učitelem boxu, canisterapeutkou).

kontakt: katuskas@centrum.cz